Jan Bobek
Jmenuji se Jan Bobek, je mi 44 let a posledních 20 let jsem se živil jako klempíř a pokrývač. Práce mě bavila a měl jsem ji rád. Vždy mě těšilo, když byli lidé spokojeni a mohl jsem za sebou nechat kus dobře odvedené práce. Rád jsem se podílel na vytváření nových domovů a rodinných příběhů. Mezi moje hobby patřilo sportování, tenis, běhání a rybaření. Posilovna byla mým druhým domovem. S ženou a dcerami, Klárkou a Kristýnkou, jsem měl krásný domov.
To vše se změnilo po mém pádu z 8 metrů ze střechy. Spěchal jsem domů za rodinou a na malou chvíli jsem se přestal soustředit. To se mi stalo osudné. Dál už to znám jen z vyprávění. Shodou okolností jela moje žena kolem a jen se modlila, aby ten vrtulník neletěl pro mě. Záchranáři jí doporučili, ať se se mnou rozloučí, že není možné, abych přežil. V nemocnici zněl verdikt, že se z kómatu nikdy neproberu a pokud ano, tak budu jen mrkat, dýchat budu díky přístrojům a mozek už nikdy nebude fungovat tak, jak má. Dávali mi 3 dny na přežití. Jenže já se probral.
Návrat byl velmi těžký, dodnes se po probuzení ujišťuji, že to není jen sen. Díky podpoře ženy a dětí, které se mnou trávily veškerý volný čas, jsem opět měl sílu žít a zvládnout tuto osudovou výzvu. Zůstal jsem od prsou dolů ochrnutý. V rehabilitačním ústavu jsem se za 5 měsíců tvrdého cvičení naučil sám najíst a napít. Rozhodl jsem se makat, posílit i to málo, co není ochrnuté, abych se mohl postarat o sebe i svoji rodinu. Pevně věříme, že se jednou postavím na nohy. Úprava bezbariérového domu a potřebné vybavení pro vozíčkáře bylo velmi nákladné, proto prosím o finanční příspěvek na rehabilitace a rehabilitační pomůcky, které nehradí zdravotní pojišťovna, a snad se jednou budu moct vrátit do normálního života.
Děkuji Jan Bobek s rodinou.