Lucie
Jmenuji se Lucie Gachi. Na vozíku jsem 6 let po akutní operaci disekce aorty, při které mi lékaři zachránili život. Míchu ale už zachránit nebylo možné. Rozsah poškození aorty a samotný operační výkon byl natolik rozsáhlý, že ischemie hrudní míchy je vlastně maličkost oproti tomu, co všechno se mohlo stát.
Diagnóza spojená s poškozením míchy je spastická paraplegie. Získala jsem nový doplněk, a to invalidní vozík. Mojí největší výhrou jsou ruce, které zůstaly bez poškození. Po operaci na kardiochirurgii mě čekal měsíční pobyt na spinální jednotce a poté 4 měsíce rehabilitace v RÚ Kladruby. Během pobytu jsem měla čas naučit své tělo znovu fungovat, mé schopnosti se postupně posouvaly dopředu.
Díky tomu jsem se po návratu domů byla schopná postarat nejen o sebe, ale i o 5 dětí, manžela a domácnost. Časem se případně vrátit i do práce. Další, co nás čekalo, byly velké úpravy domu na bezbariérový. Bylo potřeba sehnat a upravit auto, abych byla co nejvíce samostatná. Před operací jsem pracovala na oddělení ARO jako zdravotní sestra.
Tuhle práci jsem milovala. Za tu dobu, co jsem na vozíku, jsem se naučila, že pokud mám dobré pomůcky a alespoň trochu přizpůsobené prostředí, jde zvládnout spousta věcí. Ve volné chvíli díky handbiku mám neskutečnou svobodu pohybu v přírodě.
Moje práce mi moc chyběla, proto jsem se k ní před dvěma lety vrátila díky laskavosti a důvěře vedení a mých spolupracovníků. Jen ne na ARO, ale na oddělení Následné intenzivní péče (NIP).